Stalo se poslední dobou běžným normálem, že různá ekoteroristická hnutí, organizace a i další podvratné živly se snaží proniknout do nejrůznějších vrstev naší společnosti a posléze zavádějí nejrůznější šikanózní opatření ztěžující život obyčejným pracujícím lidem. Používají k tomu nejrůznějších sofistikovaných metod, které se snaží prosazovat prostřednictvím organizovaných spolků, ale i urputných jednotlivců. Nezřídka se schovávají za standardy ISO či jiné směrnice, které mají v lidech vyvolat pocit nezbytnosti a provinění v případě jejich nerespektování.
Bohužel se zdá, že se i do naší společnosti podařilo takovýmto živlům infiltrovat. Z počátku se tento jev začal projevovat zcela nenápadně v podobě barevných odpadkových košů či popelnic, které postupně začaly bránit běžnému pohybu po chodbách, kuchyňkách a kancelářích. Jejich pravý význam zůstal většině pracovníků zatajen. Snad v dobré víře je někteří zaměstnanci počali plnit nejrůznějším odpadem podle klíče barevné shody odpadu a koše. Avšak netrvalo dlouho a zjistilo se, že ne pro všechny barvy odpadu jsou tyto koše zajištěny. Po opakovaných dotazech, že chybí například bílá popelnice, zejména na čistý papír, pánský bioodpad nebo bílé elektrokabely, bylo přislíbeno rozšíření těchto popelnic o další barvy. Na druhou stranu začíná ve společnosti zavládat nervozita, aby nakonec přes hradby popelnic v útrobách firmy, byl zajištěn alespoň nějaký normální pohyb osob po chodbách.
Ani přes to se však ekologický šiml nespokojil s narušením klidného chodu společnosti a začal svůj teror dále stupňovat. Zcela nenápadně, v naprosto odlehlé části nově zrekonstruované budovy, umístil skutečný ekoteroristický majstrštyk – bezvodný pisoár. Už samotné spojení těchto dvou slov budí značnou nedůvěru, podobně jako například suchý lubrikant. Jak taková věc může být funkční? Takovou řečnickou otázku si položili místní pánové a začali tuto vymoženost doby testovat a používat. Z počátku se zdálo, že vše funguje až podezřele dobře a s trochou nadsázky padala podezření na magii jednoho z kouzelníků, který se v minulosti představil na jednom z vánočních večírků. Nestalo se tak. Jak už mnozí tuší, bezvodný pisoár sice nepotřebuje vodu, ale zanešen solemi kyseliny močové se stává po pár týdnech nepoužitelným a silně zapáchajícím. Řešením, je dle svolaného kolegia ekoporadců, koupě nového kusu, nebo kompletní demontáž a výměna vložky na bázi nano-organických mikroplastů s příměsí rhodia, která je ale nedostupná a cenově velmi nákladná. Výpočetní středisko dalo k tomuto incidentu závěrečnou zprávu, že náklady běžného pisoáru, který by protékal celou dobu provozu, by byly nepoměrně menší.
Co říci na závěr? Z výše uvedených příkladů je zřejmé, že jediným cílem těchto opatření, je paralyzovat chod naší společnosti a zdiskreditovat ji v konkurenčním boji. Mějte se proto před podobnými extremisty na pozoru a nedovolte další šíření těchto bludů a zpátečnických metod!
Grétě třikrát ZMAR!!!
Právě aktualizováno:
Situace s pisoárem se zdá být zachráněna, když pokrokově smýšlející servisní technik společnosti okamžitě po 17ti týdnech od incidentu dorazil na místo se svou úspornou Tatrou 813 Kolos, aby incident vyřešil. Již v době montáže bezvodného pisoáru prokázal svou vizionářskou povahu a tajně pod kachličku připravil zdroj vody pro klasický pisoár napojený na vodovodní řad. Děkujeme!
Myslím, že po bezvodném pisoáru je potřeba začít hromadně používat i bezvodnou mísu, bezvodné umyvadlo, bezvodný dřez v kuchyňkách i bezvodnou sprchu. Vše samozřejmě 10x dražší na pořízení i provoz.
Nakonec skončíme u bezvodného filtru na vodu
Jen škrtnout